Akvadukt v Gier (francouzsky Aqueduc du Gier) je starověký římský akvadukt pravděpodobně postavený v 1. století našeho letopočtu, aby poskytoval vodu pro Lugdunum (Lyon), v co je nyní východní Francie. Je nejdelším a nejlépe zachovaným ze čtyř římských akvaduktů, které sloužily rostoucímu hlavnímu městu římské provincie Gallia Lugdunensis. Vodu čerpal z pramene Gier, malého přítoku Rhony, na svazích Mont Pilat, 42 km (26 mi) jihozápadně od Lyonu.

Po klikaté cestě v 85 km (53 mi) akvadukt Gier je nejdelším známým z římských akvaduktů. Jeho trasa byla podrobně vysledována po četných pozůstatcích. Opouští vrchoviny Massif du Pilat, departement Loiry, akvadukt obepíná povrchový reliéf a prochází departementem Rhone, prochází přes Mornant, Orliénas, Chaponost a Sainte-Foy-lès-Lyon a končí v Lyonu.

Svým rozsahem čerpá z celého repertoáru římských technik stavby akvaduktů se sklonem v průměru 0,1 %, neboli metr na každý kilometr. Je zde 73 km (45 mi) krytých příkopů s betonovým propustkem vysokým 3 m (9,8 ft) a šířkou 1,5 m (4,9 ft), který je zapuštěn až 4 m (13 ft) pod povrchem země. Akvadukt prochází 11 tunely, z nichž jeden v blízkosti Mornant je široký 825 m (2 707 ft). Přístup pro čištění a opravy byl přes průlezy ve vzdálenosti 77 m (253 ft). Pod širým nebem je nějakých třicet úseků. Na stěnách a klenbách je deset úseků, které poskytují nejpozoruhodnější viditelné zbytky akvaduktu (ilustrace).

Čtyři obrácené sifonové tunely protínají obzvláště hluboká a široká říční údolí Durèze, Garon, Yzeron a Trion na trubkových mostech vyvýšených na vysokých obloucích. V nich voda naplnila potopenou věž tanku (castellum) na okraji svahu. Nádrž způsobila přechod mezi průtokem v otevřeném kanálu a olověným potrubím. Z castellum byla voda vedena, nyní pod tlakem, v sadě vzduchotěsných olověných trubek položených vedle sebe, s pájenými spoji, dolů po svahu údolí, přes most přes řeku – jehož pilíře a oblouky jsou nejpozoruhodnější pozůstatky systému – a nahoru do protilehlého svahu, do nádrže o něco níže než hlavní nádrž, přičemž se při tom ztrácí jen malá hydraulická hlava. Obrácené sifony zabránily přemostění hlubokých údolí podloubím za podloubím oblouků, jako je tomu u Pont du Gard, který značí hranici takového systému.