Katedrála ve Valencii, ve větší délce Metropolitní katedrála – Bazilika Nanebevzetí Panny Marie z Valencie (španělsky: Iglesia Catedral- Metropolitní bazilika Nanebevzetí Panny Marie z Valencie, Valencie: Metropolitní katedrála-bazilika Nanebevzetí Panny Marie z Valencie), známá také jako Katedrála Panny Marie je římskokatolický kostel ve španělské Valencii.

Katedrála byla vysvěcena v roce 1238 prvním biskupem z Valencie po Reconquistě, Pere d'Albalat, arcibiskupem z Tarragony, a byla zasvěcena svaté Marii na příkaz Jakuba I. Dobyvatele. Byl postaven na místě bývalé vizigótské katedrály, která se za Maurů změnila na mešitu. Valencijská gotika je převládajícím architektonickým stylem katedrály, i když obsahuje také románské, francouzské gotické, renesanční, barokní a neoklasicistní prvky.

Katedrála obsahuje četné malby z 15. století, některé od místních umělců (jako je Jacomart), jiné od umělců z Říma angažované valencijským papežem Alexandrem VI., který, když byl ještě kardinálem, požádal o povýšení Valencijský stolec do hodnosti metropolitního stolce, kategorie udělená papežem Inocencem VIII v roce 1492.

V jedné z kaplí katedrály je uchováván údajný svatý kalich, o kterém mnozí věří, že je skutečným svatým grálem.