Uprchlíci z „Guerra de Castas“ uprchli hlavně na jih do svatyně v severním Belize, kde jim britské úřady poskytly ochranu a vyzvaly je, aby se tam usadili. Stalo se tak v naději, že uprchlíci založí zemědělskou osadu na Corozalu a poskytnou dřevařským táborům alternativní zdroj potravin, když zásobování přes mexický Bacalar již nebylo možné.

Tato migrace byla hlavním faktorem při osídlování severního Belize. Populace vzrostla z méně než 200 lidí v roce 1846 na 4 500 obyvatel do roku 1857 a na 8 000 v roce 1858, a to pouze v samotném okrese Corozal. Podle oficiálního sčítání lidu v roce 1861 byla populace severní části země téměř dvakrát vyšší než populace Belize City a okolních oblastí.

První stálí osadníci přišli do San Pedra mezi lety 1848 a 1849. Pravděpodobně to byli příbuzní rybářů, kteří dříve stavěli rybářské tábory na belizských ostrovech, známých pod názvem Cayes. Tito lidé přestěhovali své rodiny do bezpečí ostrova, když se Santa Cruz Maya vzbouřila. Zpočátku se přistěhovaly jen čtyři rodiny, ale k nim se brzy přidaly další z nedaleké oblasti Bacalar. Osada se brzy rozrostla na vesnici s asi 30 domy a více než 50 obyvateli. Osídlení Ambergris Caye, největšího belizského ostrova, bylo typické i pro ostatní ostrovy. Uprchlíci, kteří sem přišli žít, byli zemědělci a rybáři na Yucatánu, kteří pokračovali ve své práci v San Pedru.