The Topography of Terror (německy: Topographie des Terrors) je venkovní a vnitřní historické muzeum v Berlíně v Německu. Nachází se na Niederkirchnerstrasse, dříve Prinz-Albrecht-Strasse, na místě budov, které za nacistického režimu v letech 1933 až 1945 byly Hlavním úřadem říšské bezpečnosti SS, sídlem Sicherheitspolizei, SD, Einsatzgruppen a Gestapa.
Budovy, ve kterých sídlilo velitelství gestapa a SS, byly z velké části zničeny spojeneckým bombardováním na začátku roku 1945 a ruiny byly po válce zbořeny. Hranice mezi americkou a sovětskou okupační zónou v Berlíně probíhala podél Prinz-Albrecht-Strasse, takže se ulice brzy stala opevněnou hranicí a Berlínská zeď vedla v letech 1961 až 1989 podél jižní strany ulice, přejmenované na Niederkirchnerstrasse. Zdejší zeď nebyla nikdy zbořena. Část přiléhající k místu Topography of Terror je nejdelším existujícím segmentem vnější zdi, protože delší část East Side Gallery ve F...Číst dál
The Topography of Terror (německy: Topographie des Terrors) je venkovní a vnitřní historické muzeum v Berlíně v Německu. Nachází se na Niederkirchnerstrasse, dříve Prinz-Albrecht-Strasse, na místě budov, které za nacistického režimu v letech 1933 až 1945 byly Hlavním úřadem říšské bezpečnosti SS, sídlem Sicherheitspolizei, SD, Einsatzgruppen a Gestapa.
Budovy, ve kterých sídlilo velitelství gestapa a SS, byly z velké části zničeny spojeneckým bombardováním na začátku roku 1945 a ruiny byly po válce zbořeny. Hranice mezi americkou a sovětskou okupační zónou v Berlíně probíhala podél Prinz-Albrecht-Strasse, takže se ulice brzy stala opevněnou hranicí a Berlínská zeď vedla v letech 1961 až 1989 podél jižní strany ulice, přejmenované na Niederkirchnerstrasse. Zdejší zeď nebyla nikdy zbořena. Část přiléhající k místu Topography of Terror je nejdelším existujícím segmentem vnější zdi, protože delší část East Side Gallery ve Friedrichshainu byla součástí vnitřní zdi, která nebyla viditelná ze Západního Berlína.
První výstavy na místě se konaly v roce 1987 v rámci 750. výročí Berlína. Bylo nalezeno a vykopáno sklepení velitelství gestapa, kde bylo mučeno a popraveno mnoho politických vězňů. Místo bylo poté přeměněno na památník a muzeum pod širým nebem, ale chráněné před živly baldachýnem, který podrobně popisuje historii represí za nacistů. Vykopávky probíhaly ve spolupráci s východoněmeckými badateli a v roce 1989 byla na místě i ve východním Německu vystavena společná výstava.
V roce 1992, dva roky po sjednocení Německa, byla založena nadace, která se o místo starala, a následující rok iniciovala architektonickou soutěž na návrh stálého muzea. Byl vybrán návrh architekta Petera Zumthora. Stavba však byla zastavena kvůli problémům s financováním poté, co bylo vybudováno betonové jádro stavby. To stálo na místě téměř deset let, než bylo nakonec v roce 2004 zbořeno a začala nová budova.
Výstavba nového Dokumentačního centra podle oceněného návrhu architektky Ursuly Wilms (Heinle, Wischer und Partner, Berlín) a zahradního architekta Heinze W. Hallmanna (Aachen) byla dokončena v roce 2010 Nové Dokumentační centrum slavnostně otevřel 6. května 2010 spolkový prezident Horst Köhler u příležitosti 65. výročí konce 2. světové války. Nová výstavní a dokumentační budova a upravený historický areál byly otevřeny pro veřejnost 7. května 2010.
Přidat komentář