Veset (v egyptštině správněji patrně Vaset, řecky Θήβαί – Théby) bylo starověké hornoegyptské město, za 11. dynastie a za Nové říše hlavní město Egypta.

Dnes je zde rozsáhlá archeologická lokalita asi 800 km jižně od pobřeží Středozemního moře na obou březích Nilu. Na východním břehu se nalézají současná vesnice a město Luxor, podle nichž jsou nazývány pozůstatky chrámových komplexů boha Amona Karnak a Luxor. V poušti na západním břehu Nilu je asi osm kilometrů dlouhý pás nekropolí s hrobkami a zbytky královských zádušních chrámů (např. Dér el-Bahrí, Dér el-Medína, Dra Abún-Naga, Údolí králů, Údolí královen).

Název Veset (event. Vaset) ve starověku původně označoval celou provincii, město samotné Egypťané označovali prostě jako niw(et) (město), z čehož je odvozeno jméno No, které je pro Veset používáno v bibli. Řekové používali pro město jméno Diospolis (Město Diovo), což je jen překlad staroegyptského niw(e)t Imn (Město Amonovo) založený na ztotožnění Amona s Diem. První řečtí cestovatelé ovšem používali jméno Théby. Jeho původ je nejasný, bývá odvozován od staroegyptského slova tape (hlava) nebo ze jména Džeme (starověké jméno dnešní lokality Medínit Habu), které bylo do řečtiny převedeno jako Théby. Později vzniklo zkomolením arabského výrazu qusúr („paláce, pevnosti, hrady“) jméno Luxor, které dnes nese město v místech Théb na východním břehu i jeden ze dvou staroegyptských chrámů.

V období Staré říše byl Veset pouhým provinčním městem. Poté, co se po prvním přechodném období podařilo místní dynastii znovu sjednotit Egypt, se stal Veset významným správním a náboženským střediskem. Zdejší velkolepé stavby byly slavné po celém starověkém světě. Město se rozrůstalo na obou březích Nilu. Východní břeh patřil živým a západní převážně mrtvým: na východním břehu bylo vystaveno město a na západě vznikly hrobky a významné chrámové komplexy.