Zdi Dubrovníku (chorvatsky Dubrovačke gradske zidine) jsou série obranných kamenných zdí obklopujících město Dubrovník v jižním Chorvatsku. S četnými doplňky a úpravami v průběhu své historie byly považovány za jeden z velkých fortifikačních systémů středověku, protože během této doby nebyly nikdy prolomeny nepřátelskou armádou. V roce 1979 bylo staré město Dubrovník, které zahrnuje podstatnou část starých hradeb Dubrovníku, zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

Nejstaršími systémy opevnění kolem města byly pravděpodobně dřevěné palisády. Dnešní nedotčené městské hradby, postavené hlavně během 12.–17. století, většinou dvojité linie, byly dlouho zdrojem hrdosti Dubrovníku. Hradby mají nepřerušovaný průběh o délce přibližně 1 940 metrů (6 360 stop), obklopují většinu starého města a dosahují maximální výšky asi 25 metrů (82 stop). Převážná část stávajících hradeb a opevnění byla postavena během 14. a 15. století, ale až do 17. století byla neustále rozšiřována a posilována.

Tato komplexní stavba, jedna z největších a nejúplnějších v Evropě, byla chráněna svobodu a bezpečnost „civilizované“ a „sofistikované“ republiky Ragusa, která vzkvétala v míru a prosperitě po dobu asi pěti století. Hradby byly zpevněny třemi kruhovými a 14 čtyřbokými věžemi, pěti baštami (hradbami), dvěma hranatými opevněními a velkou svatojánskou pevností. Zemské hradby byly navíc zesíleny jednou větší baštou a devíti menšími půlkruhovými, jako je kasemata Fort Bokar, nejstarší dochovaná pevnost tohoto druhu v Evropě. Příkop, který se táhl kolem vnější části městských hradeb, které byly vyzbrojeny více než 120 děly, poskytoval vynikající obranné schopnosti města.