Jeskyně Vie (v angličtině excavated roads), v italštině také známá jako Cavoni, je silniční síť v jižní Evropě, nalezená ve Španělsku, Itálii, Turecku a až na východě v Jordánsku. V Itálii částečně spojují etruskou nekropoli a několik osad v oblasti mezi Sovana, Sorano a Pitigliano. Skládají se převážně z příkopů různé šířky a délky, vyhloubených jako téměř svislé útesy v různých typech skalního podloží, někdy i přes šedesát stop vysoké, případně sloužící jako obranný systém proti vetřelcům, divokým zvířatům nebo silám přírody. Ačkoli často pochází z doby vytesané předřímskými civilizacemi v prvním nebo druhém tisíciletí před naším letopočtem, stavitelé a účel silničního systému jsou do značné míry nejasné a existují náznaky, že jsou mnohem starší, než se předpokládalo.

V Itálii jsou někdy úzké, někdy širší řízky, které často probíhají hluboko mezi kopci a skalním podložím, a předpokládá se, že se od etruských dob změnily jen málo. Říká se, že jejich konstrukce byla důsledkem prodření měkkého tufu, ale také tvrdšího podloží koly s železnými ráfky, což vytvořilo hluboké vyjeté koleje, které vyžadovaly časté přeřezávání na hladký povrch. Jejich datování je odvozeno především z osad, mezi nimiž procházejí, a předmětů z hrobek vedle nich. Toto datování je považováno za nejisté těmi, kdo upozorňují na rozsah zkamenění takzvaných kolejových kolejí.

V římských dobách se části jeskyně Vie staly součástí silničního systému, který byl spojen s hlavním kmenem Via Clodia, starověké silnice spojující Řím a Manciano, přes město Tuscania, která odbočovala ze silnice Cassia na území Lazia. Širší segmenty jsou dokonce zahrnuty do moderního silničního systému.