Nekropole Monterozzi (italsky Necropoli dei Monterozzi) je etruská nekropole na kopci východně od Tarquinie v Laziu v Itálii. Nekropole má asi 6000 hrobů, z nichž nejstarší pochází ze 7. století před naším letopočtem. Asi 200 hrobových komor je vyzdobeno freskami.

Malované hrobky nekropole jsou největší dokumentací etruského malířského umění a jsou jedinečným svědectvím každodenního života Etrusků, obřadů a mytologie. Některé hrobky jsou monumentální, vytesané ve skále a zakončené mohylami, přístupné šikmými chodbami nebo schodišti. Na freskách je zobrazeno mnoho různých předmětů, včetně rituálů, zvířat, magických témat, tance a hudebních nástrojů. Nejznámějšími hrobkami jsou Hrobka leopardů, Lovu a rybolovu, Augurů, Triklinia, Modrých démonů a z Býků.

Mnoho artefaktů nalezených v nekropoli a některé fresky byly převezeny do sousedního Národního muzea Tarquinia, aby je uchovaly. Malby a nástěnné dekorace Baronovy hrobky objevené v roce 1827 byly také reprodukovány na stěnách takzvaného etruského kabinetu na zámku Racconigi.

Spolu s nekropolí Banditaccia bylo Monterozzi v roce 2004 označeno jako místo světového dědictví UNESCO, pozoruhodné jako „zobrazení každodenního života v hrobkách s freskami, z nichž mnohé jsou replikami etruských domů, je jedinečným svědectvím o této zmizelé kultuře“.