Katedrálu nechal postavit vévoda Mansone I. roku 987 vedle chrámu z 9. století. Brzy se oba trojlodní kostely spojily a vytvořily jediný románský kostel se šesti loděmi (již v roce 1176 se starší stavba uvádí jako loď katedrály[1]). Roku 1266 byl počet lodí redukován na pět po demolici levé lodi staršího kostela, aby bylo možné postavit rajský dvůr.

Počátkem novověku se dva původní kostely opět oddělily a starší se stal bazilikou sv. Kříže. Další zásahy se uskutečnily mezi 16. a 18. stoletím. Dne 24. prosince 1861 v důsledku silného větru spadla horní část špatně udržované fasády; brzy poté následovala radikální rekonstrukce fasády v duchu purismu. Novou fasádu navrhl architekt Errico Alvino v maurském slohu s neogotickými vlivy.

Zvonice katedrály byla postavena v letech 1108 až 1276.[2][3]