Chrámy Masrur, označované také jako Chrámy Masrur nebo Chrámy vytesané do skal v Masrur, je komplex z počátku 8. století skalní hinduistické chrámy v údolí Kangra řeky Beas v Himáčalpradéši v Indii. Chrámy směřují na severovýchod, směrem k pohoří Dhauladhar v Himalájích. Jsou verzí severoindického architektonického stylu Nagara, věnovaného tradicím hinduismu Shiva, Vishnu, Devi a Saura, s jeho přežívající ikonografií pravděpodobně inspirovanou henoteistickým rámcem.

Přestože jde o velký chrámový komplex v dochované podobě, archeologické studie naznačují, že umělci a architekti měli mnohem ambicióznější plán a komplex zůstává neúplný. Velká část soch a reliéfů Masrurova chrámu byla ztracena. Byly také značně poškozeny, nejspíše zemětřesením.

Chrámy byly vytesány z monolitické skály se šikharou a opatřeny posvátným bazénem vody, jak doporučují hinduistické texty o chrámové architektuře. Chrám má tři vchody na severovýchodní, jihovýchodní a severozápadní straně, z nichž dva jsou neúplné. Důkazy naznačují, že čtvrtý vchod byl naplánován a zahájen, ale většinou zůstal neúplný, což archeologické týmy z koloniální éry na počátku 20. století uznaly, ale ignorovalo to, což vedlo k chybné identifikaci a chybným zprávám. Celý komplex je symetricky rozložen na čtvercové síti, kde hlavní chrám obklopují menší chrámy ve vzoru mandaly. Hlavní svatyně komplexu chrámů má čtvercový půdorys, stejně jako ostatní svatyně a mandapa. Chrámový komplex obsahuje reliéfy hlavních védských a puránských bohů a bohyní a jeho vlysy vyprávějí legendy z hinduistických textů.

O chrámovém komplexu poprvé informoval Henry Shuttleworth v roce 1913, čímž na něj upozornili archeologové. Byly nezávisle zkoumány Haroldem Hargreavesem z Archeologického průzkumu Indie v roce 1915. Podle Michaela Meistera, historika umění a profesora specializujícího se na indickou chrámovou architekturu, jsou chrámy Masrur přežívajícím příkladem hinduistické architektury ve stylu chrámové hory, která ztělesňuje země a hory kolem ní.