Chetité (někdy také Hetejci) byli indoevropský národ, který vytvořil říši, zahrnující dnešní Malou Asii, Sýrii, Libanon a část Palestiny. Chetité byli velicí válečníci, kteří se v bitvách spoléhali na své smrtonosné válečné vozy, a byli to také oni, kteří jako první začali používat železné zbraně. Při svých výbojích se střetli se starověkým Egyptem a tito dva rivalové spolu svedli mnoho bitev (např. bitva u Kadeše, patrně 1274 př. n. l.). Velice unikátní bylo chetitské státní zřízení, protože chetitští králové byli jediní panovníci starověkého orientu, kteří nebyli absolutními panovníky. Jako většina států té doby, i chetitská říše byla závislá na zemědělství.

Chetité byli mistry v odlévání kovů, přičemž tuto schopnost využívali v umění (kovové sošky, nádoby atd.). Chetitské náboženství bylo polyteistické, přičemž ještě dnes nejsou všichni chetitští bohové známi. Ve společenském zřízení spoléhali Chetité na otroky, kteří pracovali v zemědělství, hornictví a v dalších pracovních odvětvích. Během své existence nebyla Chetitská říše nikdy považována za bezvýznamný stát a vždy měla určitý respekt. Konec chetitské říše přišel nečekaně – kolem roku 1200 př. n. l. byli Chetité smeteni invazí tzv. mořských národů a říše se rozpadla. Chetitská kultura ještě nějaký čas přežívala v opevněných městech, ale když byla roku 717 př. n. l. dobyta poslední velká chetitská pevnost Karchemiš, všechny stopy chetitské kultury zmizely a tím skončila i chetitská civilizace.