भारत में जातिवाद ( Kastovní systém v Indii )
Kastovní systém v Indii (v dévanágarí वर्णाश्रम varnášrama) představuje ve své původní podobě vyhodnocení a kodifikaci indické společnosti do čtyř různých vrstev na základě různotvárnosti založené na duchovním vývoji. Toto rozdělení bylo poprvé zmíněno v Rgvédě (1500 až 1000 př. n. l.) jako čtyři součásti těla věčného puruši (ústa, paže, stehna a chodidla) a v pozdějších výkladových dílech (Manusmrti a Bhagavadgíta ) se přenáší tyto součásti i na společnost opírající se o tvrzení v upanišadách, že Brahmá, stvořitel vesmíru, vytvořil z těchto součástí čtyři společenské vrstvy:
- bráhmany (kněze) z úst,
- kšatrije (válečníky) z paží,
- vaišji (obchodníky, řemeslníky a zemědělce) ze stehen a ti měli žlutou barvu
- šúdry (služebníky a dělníky) z chodidel.
Ášrama je sanskrtský výraz, který se vztahuje ke čtyřem stádiím individuálního života:
- brahmačarja – 25 let života s učitelem,
- grhastha – 25 let života v rodině,
- vánaprastha – 25 let života v ústraní a
- sannjása – 25 let života v celibátu.
Toto rozdělení se později stalo součástí životního stylu hinduismu a v různých podobách se projevuje dodnes. Každý hinduista se narodí do jedné z více než 4000 podkast, zvaných džáti. Mimo tento systém stojí bezkastovní obyvatelstvo, tzv. nedotknutelní nebo také dalité, kterých je asi 200 milionů, tedy 16,6 % indického obyvatelstva.
Původní kastovní systém (varnášrama) je často zaměňován s rozdělením společnosti podle rodu (džáti). Tento chybný výklad vznikl během portugalské koloniální nadvlády v Indii v 16. století. Tehdy byl pojmenován tento systém portugalským slovem „casta“ (rod, rodina, kmen), což je překlad sanskrtského slova džáti. Kastovní systém (varna-ášrama) je jeden z nejvíce nepochopených, chybně interpretovaných a zneužitých filosofických konceptů. Původní vyhodnocení společnosti na základě různotvárnosti založené na duchovním vývoji bylo zneužito prosazováním teorie nadřazenosti na základě původu. Pasáže ve védských spisech dědičnou nadřazenost zásadně vylučují.
