Jméno Lombardie je odvozeno od jména germánského kmene Langobardů,[1] který sem přišel roku 568 na dlouhé cestě z pobřeží jižního Baltu. Byl to jen jeden z mnoha národů, které sem zamířily od severu nebo západu. Už v 6. století př. n. l. se zde usazovali Keltové. V rámci Římské říše oblast tolik významná nebyla, ale později se ukázaly všechny hospodářské přednosti Lombardie ve srovnání s Apeninským poloostrovem. Velice úrodné okolí, kde se dařilo obilí, ovoci, vinné révě, později i rýži, se spojovalo s mocí, kterou přinášel silný zahraniční obchod ze zaalpských oblastí. Milán se rychle stal centrem obchodu a Lombardie jeho zásobárnou; díky prodeji místních výrobků se i ty dostávaly do celé Evropy.

O Lombardii měla vždy velký zájem Francie – naposledy zde vládl Napoleon Bonaparte – i Rakouské císařství, které si podmanilo Lombardii na několik desítek let v 19. století. Bylo to právě v době, kdy zde obrovsky narůstala průmyslová výroba, která už se předtím zakládala hlavně na zpracování textilií a látek (dodnes je Milán centrem módy), ale postupně i strojírenství.

Po připojení k Sardinskému království (1859), resp. později k Itálii, se Lombardie stala ekonomickým centrem italského severu, kam se stěhovalo i mnoho krajanů z chudého jihu poloostrova. Lombardie má dnes výsadní postavení i proto, že zde sídlí ty nejsilnější italské firmy (například Mediaset), ale také odtud přicházejí odštěpenecké tendence. V Lombardii je mnoho cenných historických památek a zůstává na hospodářské i kulturní špičce.